Tento způsob práce jsem začal spontánně dělat s mým nejlepším kamarádem Hynkem Nekužou na večerních seminářích v centru Cesty Prožitku. Prostě jsme přišli na plac, věci se rozjely, lidé se otevírali, techniky se děly a byl konec. Prostě vše plynulo jako řeka a ja jsem si uvědomil, že mně tento způsob práce baví a fascinuje. Je to jako vstup do řeky, u které nevíte, kam teče. Jen víte, že teče dobrým směrem. Jako blázen z tarotu skočíte do řečiště a necháte se s důvěrou vědomě unášet. A v řijnu roku 2009 při domácím brainstormingu s Hynkem vznikl název Esenciální procesová terapie.
Je to vlastně výsledek mých životních zkušeností, nabytého vzdělání a mého celkového přistupu k životu. Svou podstatou jsem novátor a tudíž mám rád inovace a změny. Život mně naučil jednu věc - nebýt rigidní a strnulý. Stále více si ale uvědomuju, že pokud něco chci měnit a tudíž utvářet k obrazu svému, musím to znát, umět a mít k tomu respekt. Je to stejné jako udělat kvalitní filmový remake. Remake znamená vzdát hold něčemu, čeho si vážíme. Stejné je to podle mně s technikami v terapeutické práci. Za svůj život jsem vyzkoušel mnoho technik terapie a meditace a nebál jsem se je modifikovat podle dané situace a potřeby. Stejně tak jsem se seznámil s mnoha duchovními směry a přístupy, ve kterých jsem hledal spojitosti a odlišnosti a pro své účely integroval do vlastní zkušenosti a světonázoru. Mnoho lidí před takovým přístupem varuje, ale podle mně vždý záleží na vnitřním přístupu člověka. Pokud zde nechybí respekt a pokora, je podle mně vše v pořádku.
Ve své terapeutické práci jsem začínal Rodinnými konstelacemi a Pohyby duše. Ty jsem rozšířil na Konstelace traumatu a práci s archetypy (Život, Smrt, Osud atd.). Zaujal mně také přístup Voice Dialogue, tedy vnitřní systemika, která pracuje s našimi vnitřními osobnostmi (např. vnitřní kritik, vnitřní dítě atd.). Naučil jsem se také mnoha tantrickým technikám. A stále se rád dovídám nové věci. Na některé techniky přicházím spontánně a intuitivně.
Techniky jsou dobrým sluhou, ale špatným pánem. Klíčem k dobré práci podle mně je zralost, citlivost a zkušenost terapeuta v používání těchto technik s ohledem na povahu klienta, jeho problému a vůbec na celkovou situaci ve skupině. Terapeut by měl také být v kontaktu s Esencí a vytvořit tak základ pro moudré a efektivní využití jakékoliv techniky. Nemohu také opomenout znalost složité lidské duše a jejich rozmanitých zkušeností.
Název Esenciální procesová terapie se skládá ze tří slov, které postupně rozeberu.
Esenciální
Na naši společnou Esence, zdroj všeho - života i smrti, jsme povětšinou zapomněli. Ona tady ale paradoxně pořád je a bez ní bychom ani neexistovali. Jak pošetilé. Bohužel je tomu ale většinou tak. Když nejsme s Esencí v kontaktu, tak náš život nikdy nemůže být úplně naplněný. I když jsme šťastni v práci, rodině nebo vztahu, pořád tam někde v rohu hlodá červíček, že tady ještě něco chybí. V tu chvíli si pleteme žárovku se sluncem a červíček občas vystči svá tykadla, aby na sebe upozornil a řekl nám, že to, co žijeme, je jen části něčeho většiho. Ono slunce si můžeme sami nazvat, jak chceme - To, Jedno, Tao, Láska, Bůh a Bohyně, Pravda, Světlo, Nejvyšší Skutečnost, Velký Duch. Podle (nejen) mé zkušenosti je ona Esence jedna, ale každý duchovní nebo náboženský systém ji popisuje a nazývá jinak. Duchovní směry a náboženství jsou jen určitými stezkami po cestě nahoru na vrchol hory, kde se poutníci setkávají po dlouhé a mnohdy náročné cestě.
"Esenciální" zde tedy znamená to, že léčení, přijetí ai integrace probíhá primárně z této Esence, což znamená, že při rozlousknutí problému je člověk zase více spojen se svou nesmrtelnou částí - Esencí.
Součástí práce je také přímé poznávání Esence skrze meditaci nebo jiné techniky. Čím více prodléváme v Esenci, tím více máme síly na své cestě životem, ať je jakýkoliv.
procesová práce
Slova procesová terapie může znít někomu hodně technicky. V zásadě to znamená to, že tato terapie nepracuje pevně danými koncepty, konstrukty, danostmi a ideály. Pracuje s tím, co je TADY a TEĎ. Hlavní terapeutovou prací je všímat si jemných signálů a pocitů, které se vynořují a dávat jim místo. Důležitým úkolem terapeuta je také s citem pro sitauci vybrat vhodnout techniku a případně upravit pro danou situaci.
Žádný soubor technik nemůže být vhodný pro každou situaci. Spíše je tomu tak, že kreativita v procesové práci znamená i rozvoj a trnasformaci našich technik jako odpověď na jedinečné momentální signály a situace. Umění terapie se stává kreativním, neustále se proměňujícím aktem, který se vždy inspiruje ze svých nejhlubších principů.
Důležitým aspektem terapie je také odstup terapeuta a jeho bytí v Esenci. V tomto stavu má svobodu volit neosbní či více osobní přístup ke klientovi či celé skupině. Umožňuje mu také přijímat věci, tak jak jsou s minimalizací posuzování a odsuzování.
...vidíme, že dokonalý řemeslník prostě jen nepostupuje podle jistě pevně daných pravidel a vnějších standardů. U pouze průměrného řemeslníka by to samozřejmě bylo úplně v pořádku. Ale špičková umělecká práce vychází ze skrytého spirituálního principu, kterým řemeslník či umělec, s oproštěností a odstupem, nestaraje se o výsledek a odmítaje pomyšlení na zisk,..
Terapeut je spojen skrze Esenci s lidmi ve skupině. Díky tomu není ani více, ani méně. Prostě tam je a do procesu přináší jasnost, podporu, své zkušenosti a vhledy. Maximálně spolupracuje s ostatními, ale také zároveň supervizuje ostatní i sebe a také přijímá zpětnou vazbu od druhých.
... nachází právě ten strom, který jako by už očekával, že z něj bude vytesáno právě toto dílo. V tomto případě je umělec jakoby pasivní a je to práve Tao, které pracuje v něm a skrze něj.
Musíme uchopit naše pocity a postoje a využít jich jako metadovedností. Nebudeme-li schopni být sami sebou, se všemi svými zvláštnostmi, a podivnostm, budeme i méně užiteční jako terapeuti. Takže v jistém smyslu, nemáme na výběr.
Mindell, Amy. Metadovednosti - spirituální umění terapie. Anag. 2009. Olomouc
Terapeut je živým příkladem toho, co předává. Je stejně tak na cestě životem jako klient či skupina. Jen má v určitých oblastech více poznání a zkušeností. Měl by umět také připustit chybu a mít schopnost a ochotu učit se. To, jak je sám živým příkladem či inspirací pro druhé, odráží kvalitu a hloubku jeho práce.
Terapeutovy techniky se stávají neviditelnými, průhlednými jako sklo a přitom jsou prostoupené duchem jeho pocitů a přesvědčení (i žitých pravd). Terapeut tak využívá nejrůznějších pocitových postojů a dovolje jim tvarovat, formovat a spoluutvářet jeho techniky podle toho, jak se konkrétní situace postupně rozvíjí. Stává se tak vzorem či modelem člověka, ve kterém se jeho přesvědčení projevují v živoucí praxi, stejně jako se odraz měsíce houpe na vlnách.
Terapeut se nesnaží klienta či skupinu měnit. Vytváří jen prostor k tomu, aby se účastníci sami rozhodli pro změnu. Aby sami našli sílu a ochotu vidět věci takové jaké jsou a skrze přijetí jim říci ANO či NE. Terapeut také nepodporuje nějaký ideál či návrat k normalitě definované společností. Jde spíše o to podpořit druhé a sebe na cestě za naplněností a celistvostí.
Procesová práce ani nepodporuje status quo jako takový, ani revoluční síly v nás samých nebo ve skupinách a pospolitostech, jejichž jsme členy, ale zaměřuje se spíše nato, aby všechny strany byly zastoupeny a slyšeny a aby se mezi nimimohl objevit a rozvinout vztah. Nezaměřuje se výlučně na uzdravení samotné, ale na zlepšení kvality života jako celku.
Nepřisahám na terapii, protože předem nevím, co je pro ostatní lidi správné.
Netlačím na lidi. Jejich těla a duše vědí lépe než já, co dělat.
Seminář může mít mnoho forem. Může dojít k zapojení celé skupiny, vytvoření menších skupin, práci ve dvojicích či individuální práci. V dané chvíli je možné pracovat s intenzivně s fyzickým tělem formou masáže. Může dojít k hluboké introverzi nebo silnému konfliktu, který projasní situaci. Vše záleží na povaze problému a stavu skupiny.
Terapeut tak z definice neni ani pouze vážný, ani pronikající do postaty problémů. Využívá spíše své pozornosti, aby vnímal a využíval své přistupy a technkiky v naději, že jeho klienti objeví své celé já a budou schopni žít kreativnější a lepší život, přičmež on se pro ně stává modelových příkladem. Jeho vnitřní zkušenost mu říká, že život je právě tak plný problémů a odpovědí, jako plný vášní, bláznovství a kreativity.
citace z knihy
Mindell, Amy. Metadovednosti - spirituální umění terapie. Anag. 2009. Olomouc
Aktualizováno Neděle, 19 Únor 2012 17:33
