Být vědomý znamená být bdělý, uvědomovat si.
Být ne-vědomý znamená mít zavřené oči a nevnímat.
V každém okamžiku dostáváme to, co CHCEME. Buď VĚDOMĚ nebo NE-VĚDOMĚ.
V každém okamžiku jsme Tvůrci své reality.

Vítejte na stránkách Michala Müllera!
Najdete zde mnoho informací o možnostech cesty osobního růstu a sebepoznání.
Nabízím Vám průvodcovství na této cestě!
Svou práci stavím na vědoměm a odpovědném přístupu k realitě.
Ve své práci vycházím z Esence a používám hlavně kabalistický Strom života a systemické konstelace a pohyby duše.
V současné době pracuji na nových akcích a koncepci práce.
V případě zájmu o mé služby se neváhejte ozvat!
Kdo je lepší? Materialista nebo ezoterik? Nikdo z nich. Ale obě skupiny si to myslí. A já si to uvnitř pořád více méně myslím taky. A jaký je důsledek této války a rozdělení. Obě skupiny lidí, včetně mně, se plácají tak akorát ve svím omezeném vidění světa. Takže co s tím?
Pozvat na návštěvu k sobě materialistu i ezoterika.
Ezoterik sedí na obláčku a povášeně a distingovaně říká: „S hmotou se přece nebudu zahazovat, nějaké peníze, no fuj! Já mám svoje energie a duchovní stavy. A jsem lepší protže jezdím na semináře. Já si tady budu vykládat karty a spojovat se s anděly. Jéé, já cítím takový přijemný pocit, to je dobrá energie. Já se nevztekám, to přece není duchovní. „
Potom se ozve materialista: „Existuje jen tento hmotný svět. Co nevidím na vlastní oči(fyzické), to neexistuje. Já tady tady mám ženu, vychovávám děti a to je to nejdůležitější. Peníze jsou ještě důležitější. Moje jistota je můj dům a s ním i zemřu. Smrti se nezabývám. Moje jistota je konzum.“
V poslední době se častoa vlastně potkávám s vlastní nenávistí k sobě. Jako každý pocit se to podle mně těžko popisuje. Jako kdybych si zabodával dýku do břicha a ještě si to přitom užíval a tvářil se důležitě. Jaké jsou důsledky takové nenávisti?
To vlastně suma sumárum znamená, že jsem v prdeli. A jak to potom například vypadá v životě?
Aktualizováno Sobota, 20 Srpen 2011 18:43
Možná často máte pocit, že je něco v nepořádku. A to znamená v osobním vidění, že jste v nepořádku. Například zrovna "nefunguje" společný sexuální život podle představ. Je zde určitě řešení jít za odborníkem a poradit se, jak sexualitu zlepšit. Na tom nevidím nic apriori špatného. Jako důležité ale vnímám to, jestli si připadám v tu chvíli v pořádku a přijímám se se vším, co v tu chvílí jsem a co prožívám. Zůstat přitom bdělý a laskavě si v srdci říci: "Jsem v pořádku takový, jaký jsem!".
A to je ten výchozí bod k akci. Pak můžu někoho požádat o pomoc bez pocitu, že jsem špatný a v nepořádku. Nebo prostě přijetím se vše změní tak, jak bychom nikdy neočekávali. Prostě zásah zhůry. A to se pak země chvěje a nebesa zpívají.
Aktualizováno Úterý, 08 Březen 2011 13:16
Strach znamená nedovolit si lásku.
Strach znamená ohrožení ze ztráty blízkého člověka.
Strach znamená ve vztahu dvou lidí závislost.
Strach znamená potlačení své síly a vůle.
Strach znamená neschopnost se rozhodnout podle své intuice.
Strach znamená nelásku k sobě.
Strach znemená nedovolit si jít po cestě svého určení.
Strach nám ukazuje naše limity a možnosti.
Strach nám ukazuje, na čem v životě ještě lpíme.
Strach omezuje naše vědomí.
Strach nás uzavírá hlubokému spojení s milovanou osobou.
Strach známená, že nás opustí první člověk v našem životě – matka.
Strach je náš velký rádce a učitel.
Strach nám říka, že z té skály nemáme skákat.
Strach nás upomíná na to, že my sami jsme láska.
Přijímám, děkuji, miluji a od-pouštím.
Aktualizováno Úterý, 01 Březen 2011 20:51
Sedím u počítače a chci napsat podrobnější materiály k dubnovému semináři. A nějak mi to nejde. Přichází ke mně marnost a strach. A vědomím se vracím do Atlantidy. Do času před jejím zánikem.
Byli jsme tam schopni dělat velké věci – zhmotňovat vědomě své myšlenky a zaměry a tím tak „manipulovat“ hmotou způsobem, o kterém se nám teď může jen snít. Jak to ale dopadlo? Atlantida zanikla. Došlo k velkému odcizení „manipulace“ od vesmírných zákonů a řádu. Míra tohoto odcizení už byla tak velká, že k tomu z jistých důvodů muselo dojít. Zjednodušeně řečeno lidé, tedy Atlanťané, přestali vnímat širčí kontext toho, co dělali. Dalo by se to nazvat absencí etiky a morálky v nejširším slova smyslu. Magie ztratila svůj původní význam a určení. Z vyššího pohledu to vše samozřejmě bylo naprosto v pořádko a hezky navrhnuto Vesmírným Ředitelstvím. Ale mně teď zajímá pohled lidský a omezený. A jak to je dnes?
Aktualizováno Úterý, 01 Březen 2011 20:54